Román nizozemské spisovatelky Doly de Jongové, která se zachránila před holokaustem emigrací do USA, v roce 1954 její americký nakladatel odmítl jako nemravný a také nizozemská redaktorka ho v první reakci označila za „nestoudný, nepublikovatelný“. Když kniha přesto téhož roku v Amsterodamu vyšla, rozpoutala se kolem ní vášnivá polemika. Citlivě a přesvědčivě napsaný příběh však nakonec ohromujícím způsobem zvítězil nejen u literárních kritiků, ale především u čtenářů. Komorní román Strážkyně domácího krbu líčí vztah dvou žen, který balancuje na rozhraní přátelství a lásky. Solidní úřednice Bea a bohémská začínající novinářka Erica naplňují úsloví, že protiklady se přitahují. Založí společnou domácnost, v níž si však každá zachovává svou volnost. Zdálo by se, že protřelá Erica starší a rozumnější Beu bezostyšně využívá – a Bea si skutečně vyčítá, že Eričiným rozmarům tak snadno podléhá. Jejich příběh se však odehrává na přelomu 30. a 40. let 20. století: Do hry vstupuje hrozba nacistického pronásledování Židů, navíc ne každá žena s lesbickými sklony v sobě v té době najde odvahu prolomit tabu a vůbec si své zaměření přiznat. Pod povrchem všedních dní tak vzniká nečekané silové působení, které si vypravěčka Bea dovede vysvětlit až dodatečně. Otázka, co by bylo, kdyby. , již si klade snad každý, kdo prožil nenaplněnou nebo z nějakého důvodu „nemožnou“ lásku, ovšem zůstane, jak už to bývá, nezodpovězená.