Kniha esejů Návrat ruského Leviathana, napsaná s bravurou, hloubkou, ale i sžíravou ironií, se snaží postihnout a analyzovat současný vývoj ruské společnosti a jejího politického režimu. Politolog, historik a publicista Sergej Medveděv bere čtenáře na cestu po Rusku s jeho historií a všemi rozpory, s jeho předsudky a absurditami, vysvětluje mnohé, co se nám zdá být nevysvětlitelné. Sám autor o ní v úvodu píše: „Tato kniha je pokusem pochopit, kde se tenhle režim vzal a jak se utvářel, zda je logickým pokračováním postsovětské transformace či naopak dramatickou proměnou scénáře z vůle jediného člověka. […] Vladimir Putin se nepochybně stal věrozvěstem a ztělesněním globálního návratu klasického státu. Vycházel přitom ovšem z ruské tradice samoděržavné moci, poukazujících k časům před šesti stoletími, když se jakožto následník Zlaté hordy rodil Moskevský stát. Sledovat něco takového pro mě jakožto pro historika bylo mimořádně zajímavé: viděl jsem, jak se vracejí tradiční formy moci a podřízenosti, formy totalitního myšlení i čistě sovětské slovní obraty, praxe státního přerozdělování i rituály hierarchizované společnosti, poukazující jak k Brežněvově éře, tak ke stalinismu, nevolnictví i k časům Ivana Hrozného. Jako by se ruské dějiny odehrávaly znovu a reprodukovaly většinu sociálních, politických i ekonomických stereotypů – jako by Rusko opět sklouzávalo do staletých historických kolejí. První desetiletí Putinovy vlády se stalo obdobím návratu státu v jeho dějinné úplnosti – s privilejemi pro elity a přesně cílenými represemi, s opovržením zákony i prostým občanem, s velmocenskou rétorikou a válkami o imperiální dědictví. Klíčové v tomto ohledu bylo třetí Putinovo prezidentské období v letech 2012-2018: právě na tato léta připadá potlačení občanského protestu ze zimy 2011-2012, přijetí odiózních represivních zákonů (které kupříkladu zakázaly adopci ruských dětí cizinci či kriminalizujícími „homosexuální propagandu“), anexe Krymu, válečné konflikty na Ukrajině a v Sýrii a vedení nevyhlášené „hybridní války“ se Západem. Jako by se najednou otevřela brána do minulosti a na politickou scénu se vrátila ruská archaika se všemi dinosaury samoděržaví a imperialismu. A právě v těchto letech třetího Putinova prezidentství ve stínu rodícího se ruského revanšistického represivního režimu vznikaly eseje, které tvoří tuto knihu. Jsou to črty z nejnovějších ruských dějin, variace na hlavní téma, tedy návrat autoritativního státu a jeho boj s různými sférami občanské, územní a symbolické autonomie. Je to kronika ofenzívy státu proti vlastním občanům, stvrzování suverénních práv tohoto státu vůči našemu prostoru, našemu tělu i naší paměti. “ Napsali o knize:Ještě nikdy nebyl post-sovětský stát popsán tak srozumitelně a přesně, s takovou láskou, hořkostí a znalostí. Aleksander Etkind, literární vědec a historik kultury V Rusku znovu nastala noc, znovu žhnou ohně ješitnosti, vyvolávají duchy a stíny zapomenutých předků. Sergej Medveděv ve svých skvělých esejích vede kroniku zpustnutí společnosti a jejího ponoření se do bludů. […]Pokouší se vysvobodit ze zakletí dřímající les, který vyrostl na místě dřívější polis během jediné noci. Vladimir Mirzoev, divadelní a filmový režisér „Tyto texty jsou současně veselé i smutné. Autor na jednu stranu popisuje nesmysly toho, co u nás probíhá, s jízlivostí a humorem, na druhé straně je však hrozné, že je to vše pravdivé a že je to o nás. “Michail Zygar, autor knihy Všichni muži Kremlu.