Z komentáře k původnímu LP titulu 1 18 2044 "Zemi krásnou, zemi milovanou" vydanému Supraphonem v roce 1977 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: "Recitace je nebo má být činnost, při níž umělec s láskou a pochopením vnucuje způsobem libým a strhujícím nám, kteří nasloucháme, svůj výklad básně nebo prózy a s poctivým úmyslem nás klame o dřině, která vystoupení předcházela. To všechno padne jako ušité na umění Julie Charvátové", napsal roku 1964 František Hrubín. Dva roky předtím se v jednom časopise přiznal, že při jejím přednesu neslyší "jen tóny, jež se chvějí na povrchu, ale i onu spodní melodii vyváženou z hloubi mateřštiny, z hloubi, kam proudící a stále se měnící tok mluvené všední řeči je stahován vírem básníkova úsilí". Julie Charvátová se specializovala na poezii a prózu českých autorů od počátku novočeské literatury po nejmladší básníky, které nejednou uváděla do povědomí návštěvníků večerů poezie. nejčastěji se ve svých pořadech vrací ke svému milovanému básníku Františku Hrubínovi, vedle poezie umělé ji zajímá i tvorba lidová (Malované kvítí), vedle prózy korespondence (Božena Němcová, Rok za rokem), vzpomínky a eseje (František Hrubín, Lásky; pořad Lyry pragensis o Wolkrovi nazvaný Těžká hodina); tu jde o pásma věnovaná jednomu autorovi, jindy o tematické či žánrové kompozice (Chvála řeči české; pohádky Do usínání). Výsledkem a do jisté míry sumarizací těchto zkušeností v oblasti poezie je skladba na naší gramofonové desce. Je to kompozice historická, jakési malé dějiny české poezie. Zahrnuje dvaadvacet jmen, počínaje Máchou a Erbenem a konče Hrubínem a Ortenem. Dvaadvacet autorských individualit, dvaadvacet básní různé tématiky, jejímž společným jmenovatem je vztah k rodné zemi - odtud i máchovský název kompozice. Vladimír Justl, 1977.