Dodnes vysoce uznávanou prací amerického psychoanalytika rakouského původu Bruna Bettelheima se stala jeho kniha Za tajemstvím pohádek. V ní autor tvrdí, že je nezbytné, aby se děti v raném věku setkávaly se světem klasických pohádek. Pohádky umožňují zhmotnění obsahů dětského nevědomí ve vědomých fantaziích, jejichž prostřednictvím se dítě učí zvládat obtíže svého života a postupně v něm nacházet smysl. Hrdina, kterým bývá někdo, kdo původně vypadá hloupě nebo bezbranně, symbolizuje nezralé, o své štěstí bojující já, kdežto protivník, jemuž se nakonec dostane zaslouženého trestu, představuje zlé impulzy, s nimiž se dítě učí zacházet. Proto je v pořádku, jsou-li klasické pohádky někdy kruté, ale příběh, který je pro dítě prospěšný, by zároveň měl končit dobře, a dát tak dítěti naději. Druhá část knihy přináší rozbor a výklad mnoha pohádek, jako je Jeníček a Mařenka, Sněhurka, Šípková Růženka, Popelka, Červená Karkulka či Zlatovláska a tři medvědi. Autor ve svém pojednání užívá klasickou psychoanalytickou terminologii, ale jeho text je čtivý a srozumitelný.
