Monografie je syntézou více než desetiletého zájmu autorů o výukovou komunikaci, která se v posledních dekádách stala jedním z klíčových témat věd o vzdělávání. Současné teorie akcentují centrální úlohu komunikace ve vztahu k učení a vytváření znalostí ve třídě, důsledkem čehož je, že vzdělávací výsledky žáků začínají být připisovány kvalitě výukové komunikace. Jednoduše řečeno, pokud chceme zlepšit výsledky žáků, musíme se zabývat rolí, kterou řeč a komunikace ve školním vzdělávání sehrávají. Kniha představuje vlivné teorie, jejichž prostřednictvím bývá vysvětlován vztah mezi řečí, myšlením a učením, dále se věnuje základním charakteristikám výukové komunikaci, učitelským otázkám, žákovské angažovanosti, dialogickému vyučování coby žádoucímu komunikačnímu uspořádání, vztahům ve školní třídě a vzděláváním učitelů zaměřenému na zkvalitnění výukové komunikace ve třídách, kde tito učitelé vyučují. Čtenář v knize nalezne aktuální teorie podložené důkazy z výzkumných šetření a možné implikace pro pedagogickou praxi.
