Strhující drama ženy, která onemocněla Guillan Barrého syndromem, autoimunitním onemocněním, kdy jí tělo samo začalo ničit nervovou tkáň, a postupně ochrnovala. Prožívá prvotní šok, dlouhé léčení a veškeré stavy, kdy to bolí, i kdy je jí vše úplně jedno, jsou popsány tak autenticky, že je přímo bytostně cítíte na svém těle. Sny z období umělého spánku se podobají hororu. Ale ani další léčba není o nic lepší, jen je reálná. A je bolestivá a protkána bezmocí. Přesto si autorka zachovává nadhled a podobně jako Betty McDonaldová líčí svůj příběh s humorem a ironií, bez známek sebelítosti a nářků. Zlomem je pobyt v rehabilitačním ústavu v Kladrubech, kde už není nouze o pikantní a legrační historky a dostáváme se zde do světa plného fyzického i psychického vypětí, ale i velké naděje na uzdravení. Je jen málo knih, po jejichž přečtení vám dojde dech a slova a zůstane jen hlava prosta jakýchkoliv myšlenek, po okraj napěchována emocemi.