Deníky Moniky Pajerové z let 1980–1990 přinášejí autentické svědectví o společenských a politických poměrech za normalizace, o opatrném politickém tání v závěru let osmdesátých a pádu komunistického režimu v listopadu roku 1989. Setkáváme se v nich s celou řadou osobností českého disentu a lidí svobodomyslně smýšlejících, kteří buď byli nuceni emigrovat, anebo se po svém museli vyrovnávat s panujícími poměry. Zvlášť výrazné místo v autorčiných deníkových záznamech zaujímá líčení událostí roku 1989, protirežimních demonstrací, role studentů v sametové revoluci, k jejichž nejvýraznějším představitelům a mluvčím sama patřila. Autorčiny zápisky však zachycují celkovou atmosféru tehdejší doby, chování lidí a jejich životní – politická i čistě soukromá – dilemata. Právě v deníku jako žánru nejintimnějším můžeme poznávat danou dobou nejbezprostředněji.   Monika MacDonagh-Pajerová (nar. 1966) vystudovala v letech 1984–1990 anglistiku a skandinavistiku na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. V listopadu 1989 byla mluvčí stávkujících vysokoškolských studentů. Poté působila až do roku 2002 na ministerstvu zahraničí jako kulturní atašé na velvyslanectví v Paříži, administrátorka kulturního výboru Rady Evropy a mluvčí ministerstva. Od roku 2004 je profesorkou na pražské pobočce New York University a vyučuje rovněž na Diplomatické akademii.  Je předsedkyní občanského sdružení ANO pro Evropu a dlouhodobě se věnuje pořadům o Evropské unii ve veřejnoprávních médiích. Jako spoluautorka a editorka vydala následující publikace: Studenti psali revoluci (1993), Portrét české společnosti na prahu Evropy (2004), Jsme v Evropě – a co dál? (2004), Demokracie v Evropě (2006) a Evropané píší o Evropě (2008).