Koncem čtyřicátých let napětí mezi západem a východem dosáhlo kritického bodu. V té situaci na Korejském poloostrově propukla válka, která mohla lehce přejít v celosvětový konflikt. Ze začátku to ale vypadalo na jednoduché vítězství Severní Koreje, podporované Sovětským Svazem. Nakonec ale válka trvala tři roky a skončila patem. Po celou dobu hrálo v konfliktu důležitou roli americké letectvo. To představovalo ohromující bojovou sílu. Disponovalo flotilou těžkých čtyřmotorových bombardérů, které dokázaly doslova vymazávat města v hlubokém týlu nepřítele. Jejich doprovod zajišťovaly stíhačky s dlouhým doletem a u jednotek už sloužily i první stíhačky poháněné proudovým motorem. Pro noční stíhání pak existovalo několik typů, nesoucích kvalitní radiolokátory pro nalezení nepřítele skrývajícího se v temnotách. Přímou podporu pozemních útvarů pak zajišťovaly stíhací bombardéry. Ty pročesávaly nepřátelský týl i frontu a tam pomocí pum, napalmu a neřízených raket ničily všechny dostupné pozemní cíle. Na moři pak Američané naprosto dominovali. Měli mohutnou flotilu letadlových lodí, které mohly doplout prakticky na jakékoliv místo na zemi a napadnout je pomocí bombardérů startujících z jejich palub. V oblasti nedaleko hranic s Čínou po celou dobu trvání konfliktu existovala oblast působení sovětských stíhaček. Říkalo se jí Alej MiGů a právě zde probíhala většina leteckých soubojů.
