Nový román Lubomíra Kubíka se odehrává v okupované Praze v letech 1941 až 1945. Hlavním hrdinou je stavební inženýr Milan Metal, která pracuje v podniku pražských kanalizací, kde má na starosti údržbu a opravy podzemních stok. Jednoho dne ho navštíví bývalý kolega, Žid, který musel odejít z práce. On i další Židé vědí, že budou zanedlouho deportováni z protektorátu. Rozhodli se však, že nevydají veškerý svůj majetek a že ho ukryjí někde v labyrintu podzemních kanalizačních chodeb. Milan mu vyjde vstříc. Po atentátu na Heydricha přichází do podniku pražských kanalizací vyšetřovatel gestapa Otto Hotmar s úmyslem propátrat pražské podzemí, zda se v něm neskrývají atentátníci a jejich pomahači. Jeho průvodcem se stane právě Milan Metal jako specialista na podzemí. Postupně se ukáže, že Otto Hotmar je pražský Němec, který umí dobře česky. Má potřebu s Milanem diskutovat i o politických otázkách, chová se slušně, dosti lidsky, svým způsobem je sympatický a Milan pod tíhou strachu postupně přistoupí na téměř až přátelský vztah včetně neformálních kontaktů s Hotmarovou rodinou a jeho přátel z řad pražských Němců. S koncem války dospívá komplikovaný vztah obou mužů a celý příběh k překvapivému rozuzlení. Autorův napínavý román přesvědčivě zachycuje stupňující se atmosféru strachu v protektorátě, různé typy českého odboje či odporu, specifickou mentalitu pražských Němců a dotýká se i Pražského povstání. Jeho pohled však není černobílý a aktéři jeho příběhu nejsou jednoznačnými nositeli dobra, anebo zla, a to ať jde o Čechy nebo Němce.