Třicátý svazek Spisů Josefa Škvoreckého vychází péčí Literární akademie a zahrnuje - pod názvem Timeo Danaos a jiné eseje - autorovu publicistiku z let 1986-97, tedy z časů převratných kulturněpolitických proměn, především v Evropě. Na první přečtení by se mohlo zdát, že této aktuálnosti padá za oběť tematická sevřenost svazku, že v něm zkrátka každý pes pochází z jiné vesnice. Budeme-li však číst pozorněji, můžeme posléze říci, že Škvoreckého textům je společné (a nejen v recenzované knize) to, co by se dalo shrnout pod termín common sense. Josef Škvorecký přemýšlí se zjevnou radostí: podrobuje analýze cizí chybné výkony; sémantickou vyprázdněnost textu, diskrepanci mezi skutečností a tvrzením o ní (dle často opakovaného výroku prezidenta Novotného: Nebudeme poklonkovat před fakty. ), obrábění paměti beletrií, zobecňování, jež pomíjí takové jemné nuance, jako jsou koncentrační tábory a tresty smrti za politické přečiny. Oceňuji autorovu snahu o přesnost a korektnost: nejzřetelněji se vyjevující v textu o (nově tehdy vydané a opravené) Fučíkově Reportáži. Tomu se říká: umět rozlišovat - a soudit spravedlivě.