„Neměj strach, zlato. “ Miranda ji vzala za ruku a vedla zpátky do srubu, kde ji začala něžně svlékat. Když našla revolver, mírně se pousmála a odložila jej na stůl. Políbila Lornu; dech měla horký a odporný. Pak o krok ustoupila a začala si stahovat kožešinu z těla, a když ji zvedla, zvedla se i kůže, která byla pod ní, a odloupávala se z ní jako strup. Po Mirandině hrudi a břiše se řinula krev a pleskala o prkennou podlahu. Svaly na tváři a čelistech se sevřely, Miranda zasyčela, zakoulela očima, a pak bylo po všem a ten mokrý balík se konečně oddělil od jejího rudě se lesknoucího masa. Lorna stála ochromená děsem a hrůzou.   Devět povídek autora považovaného za jeden z nejvýraznějších talentů současného hororu. Příběhy plné nadpřirozených hrůz i existenciální úzkosti spojuje nejen promyšlený koncept sbírky, ale také nezpochybnitelné literární mistrovství, s nímž Barron pozvedá „pokleslý žánr“ do netušených výšin.