Manhattanský kazatel bývá kritikou označován za C. S. Lewise 21. století. V této drobné knížce Timothy Keller představuje (s pomocí jedné pasáže z Pavlova 1. listu Korintským) křesťanskou metodu přístupu k vlastnímu egu, k vlastnímu já a k vidění sebe sama, jež se značně liší od metod tradičních i současných moderních a postmoderních kultur (i od současných metod psychologických). Na příkladech rozebírá povahu přirozeného lidského ega (jeho čtyři vlastnosti prázdnotu, bolavost, zaneprázdněnost a křehkost) a řešení potíží nemocného ega spatřuje v evangelijní pokoře, blaženém, požehnaném sebezapomnění, které neznamená ani myslet si o sobě víc (jak se doporučuje v moderních kulturách), ani myslet si o sobě méně (jak se doporučuje v kulturách tradičních), nýbrž prostě myslet na sebe méně. Autor proto všechny křesťany nabádá k rozvíjení evangelijní pokory a svobody sebezapomnění.