Sedm vůní Pražského jara je knížka, která se rozhodně nepodobá žádnému z titulů, které na toto téma zatím vyšly a jistě ještě vyjdou. Je to totiž záznam autentického reportu dnes již postarší Petry Behrensové, která velkou éru osmašedesátého roku vnímala v Praze z pohledu pověřené korespondentky východoberlínského magazínu NBI. Protože to ale tenkrát byla mladá a žádoucí žena, přivoněla si k Pražskému jaru důkladně. Prožila totiž týdny a měsíce od pádu Antonína Novotného tak, že se jí podařilo přímo se v Praze účastnit nekonečné řady dodnes zajímavých politických, kulturních i společenských akcí a osobně se setkat s řadou pozoruhodných osobností. Osou pražského příběhu Petry Behrensové je proměna z kované soudružky v přesvědčenou obdivovatelku československého obrodného procesu až do té míry, že musí být stažena z trestu zpět do komunistického Berlína týden před srpnovou okupací. Pointou velmi zajímavého děje, jenž se odehrává celý v prosluněné atmosféře polednové Prahy, je osudová cena, kterou je jeho hlavní hrdinka donucena zaplatit v malém i ve velkém.
