Jak máme rozumět smyslu stvořeného daru bytí, jestliže je jeho dárcem Bůh Otec, Syn a Duch svatý? Jak se mění naše porozumění skutečnosti, jestliže je jejím smyslem trinitární sebedarování? K těmto a dalším otázkám přistupuje autor v návaznosti na celé dílo Klause Hemmerleho z christologické perspektivy. Teologické i praktické následování Ježíše Krista nás přivádí k tajemství jeho sebedarování. Tím, že Kristovo sebedarování až do krajnosti zprostředkovává skutečnost Boží meziosobní lásky, stává se výchozím bodem obnoveného porozumění bytí v křesťanské ontologii či metafyzice. Autor proto nejprve prozkoumává různé historické podoby vztahu christologie a metafyziky. Na jejich pozadí identifikuje specifický význam díla Klause Hemmerleho, přičemž zdůrazňuje souvislost s Hemmerleho křesťanským životem, působením a službou. Systematické rozkrytí christologického základu trinitární ontologie Klause Hemmerleho pak poukazuje ke křesťanské metafyzice jako metafyzice utrpení a lásky, která se otevírá v horizontu bytí vymezeném na jedné straně propastným „proč“ veškerého utrpení, na druhé straně propastnou a do krajnosti jdoucí láskou, která toto utrpení bere na sebe.
