Psychoanalytikovy pocity, představy a prožitky při terapii jsou dnes považovány za možný zdroj poznatků o tom, co se odehrává ve vnitřním světě pacienta. Současná psychoanalytická teorie pokládá reakce psychoanalytika na pacienta za další královskou cestu do pacientova nevědomí. Tato cesta však skrývá nebezpečí - postřehl je již Sigmund Freud a prohlásil proto protipřenos za překážku psychoanalýzy. Teprve po smrti Sigmunda Freuda se psychoanalytici odvážili uvažovat o protipřenosu také jako o přirozeném a nutném jevu doprovázejícím psychoanalytickou léčbu, který může být nejen překážkou terapie, ale i prostředkem porozumění pacientovi. Tato kniha ukazuje, jak probíhal vývoj od úplného odmítání tohoto fenoménu až k nekritickému postoji k němu.