Když jsem byl malý chlapec odvezli mě a mého bratra z ráje do pekla. Tak jsme tomu tehdy říkali. Jediné, co nám zůstalo, byl svět vzpomínek, kam jsme ve svých představách potají utíkali. V temnotě plné násilí mi nezbývalo nic jiného, než se učit bojovat a svého slabšího bratra chránit. někdy se vracím zpátky v čase. vidím toho malého vystrašeného chlapce, kterým jsem kdysi býval. chtěl bych s ním mluvit. chtěl bych mu říct, že se už nemusí bát. Obviňováním židovského úředníka ze ztráty drahého otce a židovské soudkyně, která rozhodla o odebrání mé dcery, přidávám se k neonacistům, jako osobní střážce jejich leadrů. Nemám ponětí, že vlastní židovské kořeny jsou zakopány hluboko v minulosti, dokud nepotkám profesora, jenž mě posílá jedním z tunelů do Terezína roku 1943. pár dní před příjezdem Bialystockých dětí. Dětí, na které svět zapomněl.   Právě tam někde začíná. můj příběh průvodce.