Z komentáře Vladimíra Justla k původnímu LP albu DV 15298 "Portrét básníka Vladimíra Holana" vydanému Supraphonem v roce 1966 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: Na počátku své básnické dráhy napsal Vladimír Holan knihu nazvanou Triumf smrti; nyní jsme v čase, kdy se dovršuje závratný triumf jeho poezie. Holanovy básnické knihy posledních let zatřásly českou poezií a nastoupily vítěznou cestu Evropou. Cena, kterou platí umělec Holanova typu za svůj triumf, se jmenuje život. Holan obětoval poezii celé své bytí, nic z nárazů let ho neodradilo od nastoupené cesty. Nic básníkovi nezabránilo, aby vyvedl Eurydiku své poezie z podsvětí na tento svět. A tím nám dopřál štěstí sdílet s ní, žit ji. Porozuměl si s tvůrci minulého století, s Máchou a Březinou, převzal jejich dědictví, aby svou tvorbou otevřel cestu budoucnosti a vynesl české básnické slovo znovu až k hvězdám. Na první straně desky se sešlo čtyřiadvacet lyrických básní ze všech období spisovatelovy tvorby, nejstarší ze sbírky Vanutí (vyšla 1932), nejmladší v Bolesti (verše z let 1949-55). Holanova lyrika je zahájena v našem profilu trojnásobným úvodním akordem mužských hlasů: antré múzickým (Modlitba kamene), z něhož vychází i následné řečení Kopelentovo, dvojportrétem osudu a tvorby z počátku autorova uměleckého zápasu (Někomu --;Modlitba) a verši, v nichž láska a poezie navzájem splývají. (Ptala se tě. ; přesnější by bylo říci: život a poezie). Realizace takto pojaté portrétní desky ujali se tvůrci Holanovy Noci s Hamletem. Od premiéry této skladby ve Viole 18. listopadu 1963 setkávali se s Holanovou poezií stále častěji; dnes představují vyhraněné pojetí, jak ji interpretovat. Při společném přístupu a zkušenostech zachovali si - zvláště na této desce - každý svou řekl bych holanovskou individualitu, na níž také spoléhala kompozice scénáře. Nakolik se ovšem všechny ty záměry a úmysly staly viditelným činem, který má svou uměleckou sílu a sdělnost, musí už posoudit posluchač sám.