W. Lüthovi se připisuje potopení 47 spojeneckých lodí. Tento rekord překonal jenom slavný Otto Kretschmer. Lüthovi se za to dostalo nejvyššího vyznamenání Třetí říše za odvahu - rytířský kříž s dubovou ratolestí, meči a brilianty. V roce 1944, po šestnácti operačních plavbách, byl Lüth jmenován náčelníkem německé námořní akademie a ve věku třiceti let se stal nejmladším příslušníkem Kriegsmarine s nejvyšší kapitánskou hodností. Autor vychází z cenných původních informací a na základě řady dalších provádí fascinující analýzu Lüthovy osobnosti, jeho předností i slabostí. Na jeho příkladě demonstruje povahové paradoxy vlastní tolika německým ponorkovým velitelům, mužům zplozeným nacistickým režimem, kteří se mu však často vymykali. Byl horlivým nacistickým ideologem, dokázal porušit řády kvůli bezvýznamnému námořníkovi, dokázal s trosečníky z potopených lodí zacházet shovívavě, ale bezprostředně nato byl schopen chladnokrevně střílet na jiné oběti své ponorky. Na druhé straně si Lüth dokázal získat oddanost svých podřízených zájmem o ně a byl v ponorkovém loďstvu znám jako velitel, který dokáže posádky motivovat.