Bojkovice jsou malé město s 4400 obyvateli. Nacházejí se na rozhraní Slovácka a Valašska. Žijeme v podhůří Bílých Karpat. Život tu byl vždycky těžký. Osídlení našeho kraje sahá hluboko do minulosti. Každý máme svůj osobní pravěk. Čas, kdy jsme ještě nebyli na světě. Kdy už ale žili své životy naši předkové. Jejich životy jsou naše kořeny, z nich máme své životy a v jejich jednání můžeme najít předobraz našeho počínání i našich osudů. Já jsem měl to štěstí, že jsem uměl naslouchat, když vzpomínali na svůj život. Teď jsem jak archeolog nad pravěkým sídlištěm. Ve své paměti hledám a nacházím úlomky jejich vyprávění. A tak jak archeolog skládá střípky pravěkých nádob, tak já skládám ze střípků vzpomínek jejich osudy a příběhy. Stalo se módou sestavovat rodokmeny. Jenže co komu řekne seznam jmen s daty narození a úmrtí? Větší vypovídací hodnotu mají příběhy našich předků. Pokusil jsem se sepsat několik takových příběhů a doplnil jsem je o osudy vlastní. Snad mi prominete, že jsem tam, kde jsem nenašel historické prameny, povolil trochu uzdu své fantazii. Ale nikdy ne příliš. Jádro příběhu je vždycky pravdivé. Část mého vyprávění jsou příběhy mých předků, včetně pamětí mojí matky – porodní báby – pak moje osobní vzpomínky a potom obrázky z dějin našeho kraje.