Z komentáře k původnímu LP albu DV 15195 vydaného Supraphonem v roce 1963: Když se Ivanu Olbrachtovi (*6. 1. 1882 –†30. 12. 1952) blížila padesátka, odejel na Zakarpatskou Ukrajinu, která byla tehdy součástí Československé republiky (Podkarpatská Rus). Pobyt tam (do r. 1937), přerušovaný samozřejmě pobyty v Praze, kde bydlel, vymezuje vrcholné období Olbrachtovy tvorby a jeho výsledkem byl román Nikola Šuhaj loupežník (1933), povídky Golet v údolí (1937) a řada reportáží shrnutých v knize Hory a staletí (1935). Nejslavnějším z nich se stal román - balada - o posledním zbojníku Poloninských Karpat, který na sebe vzal bídu a utrpení kraje a odešel do hor, aby se mstil na bohatých za všechna příkoří páchaná na zakarpatském lidu. Proto se stal symbolem jeho touhy po svobodě. Olbracht vytvořil dílo, které s knihami Vladislava Vančury a Karla Čapka tvoří vrchol české prózy mezi dvěma válkami. Skutečnost a mýtus jsou zde spjaty v tak dokonalé harmonii a podány jazykem tak prostým a zároveň básnickým, že se román stal klasickým dílem. Dr. Rudolf Havel.