Poznání nových míst nebo návraty do krajů již známých patří odpradávna mezi primární pohnutky k cestování a také k cestopisectví, třebaže vymezení takto vzniklých literárních útvarů může být značně variabilní. K těmto otázkám se pravidelně navrací nejeden badatel, aby v konkrétní perspektivě promýšlel způsoby, jakými jsou dojmy z cest v proměnách času zaznamenávány a předávány. Kolektivní monografie s poetickým názvem Okouzleni neznámem sleduje naznačenou problematiku v podmínkách zejména středovýchodní Evropy, jejíž barvitost je předurčena mimo jiné přetrvávajícími aspekty symbolické geografie. Jednotlivé kapitoly se tak snaží postihnout šíři motivací, s nimiž se člověk z různých sociálních vrstev v takto vymezeném prostoru vydával na cesty. Autoři přítomné publikace si však všímají nejen toho, kdo a kam od středověku po naši současnost cestoval. Zabývají se rovněž metaforickými způsoby vnímání kulturní krajiny, jež mohou napomoci k pochopení geokulturně a historicky podmíněných zvláštností této části Evropy.
