Sir Michael Dummett se v knize srozumitelnou formou vyrovnává s typickými argumenty odpůrců imigrace (uprchlíci jako kulturní a ekonomická hrozba, přelidnění atd. ) a nabízí přístup založený na povinnosti státu pomáhat druhým v nouzi, právu na útočiště a zachování lidské důstojnosti potřebných. Byť Dummett neupírá státům právo odmítat cizince, ukazuje na konkrétních příkladech, že uplatnění tohoto práva je často motivováno rasismem a xenofobií a že mnohdy porušuje Ženevskou úmluvu o uprchlících. Ukazuje též, jak se v Británii heslo „tvrdé politiky vůči přistěhovalcům“ odpoutalo od reality a stalo se prostředkem, jímž se politické strany snaží získat hlasy voličů. Podle Dummetta je řešení přistěhovaleckých a uprchlických vln nakonec možné jen na mezinárodní úrovni a předpokládá omezení sobectví zejména ze strany rozvinutých států.