Nevědění, předposlední román Milana Kundery napsaný francouzsky, vychází v českém překladu Anny Kareninové a s doslovem Sylvie Richterové. „Co tady ještě děláš!“ Její hlas nebyl zlý, ale nebyl ani přívětivý; Sylvie se hněvala. „A kde bych měla být?“ zeptala se Irena. „Doma!“ „Chceš říct, že tady už nejsem doma?“ Ovšem, nechtěla ji vyhánět z Francie, ani jí naznačovat, že je nežádoucí cizinka: „Ty víš, co chci říct!“ „Ano, vím to, ale nezapomínáš, že tady mám práci? byt? děti?“ „Poslyš, znám Gustafa. Udělá všechno, aby ses mohla vrátit do své země. A tvé dcery, nevykládej mi hlouposti! Mají už svůj vlastní život! Proboha, Ireno, to, co se u vás děje, je tak fascinující! V takové situaci to jde vždycky zařídit. “ „Ale Sylvie! Nejsou jen praktické věci, zaměstnání, byt. Žiju tady dvacet let. Můj život je tady!“ „U vás je revoluce!“ Řekla to tónem, který nesnesl odpor. Pak se odmlčela. Tím mlčením chtěla Ireně říct, že když se dějí velké věci, nemá se dezertovat. Milan Kundera: Nevědění, Atlantis 2021, s. 9.
