Wernerovy Náboženské tradice Asie mají pro českého čtenáře nepochybnou hodnotu originálního pokusu českého religionisty s výjimečně širokým rozhledem a zkušeností v teorii a praxi současného světového religionistického diskursu. Od studií filozofických, historických a indologických sledoval ve svých studiích vždy především zřetel kulturně srovnávací v dimenzích obecnějších otázek filozofických. Jako sinolog mohu přínos průkopnického přístupu profesora Karla Wernera ocenit především z pohledu čtenáře jeho poučeného a inspirativního vhledu do historicky a myšlenkově nejednoduché problematiky východoasijského regionu. Běžné, zdánlivě univerzální kategorie religiózního myšlení tam často selhávají. A přece, anebo právě proto, je tak důležité zapojovat tento svébytný region do soumezných obrazů dějin a typologií různých soustav a tradic náboženských v náležité spojitosti se soustavami a tradicemi etickými, jako těmi aspekty filosofického myšlení, jež mají k religiozitě nejblíže.
