Čas vlády Rudolfa II. patří k nejvýznamnějším obdobím českých dějin, kdy se Praha díky svému postavení rezidenčního města stala metropolí evropské důležitosti. Na pozvání císaře Rudolfa se do Prahy rozjela pracovat nejen spousta tehdejších vynikajících vědců, jako byli Giordano Bruno, Tycho de Brahe nebo Johannes Kepler, ale také mnoho vynikajících umělců a bohémů. Mezi nimi se však našla i spousta šarlatánů a nejrůznějších dobrodruhů. Novela Ivany Pecháčkové zpracovává známou legendu o stvoření umělé bytosti – Golema. Příběh nadaného, pro poznání, ale také po moci a bohatství prahnoucího studenta Johana, jenž zběhne ze studií v Heidelbergu, aby v Praze hledal Golema, se odehrává v závěrečných letech Rudolfovy vlády. Dobrovolná izolace chorého panovníka na Pražském hradě jistě tehdy podněcovala fantazii současníků o jeho osobě, vzácných sbírkách i tužbách po ovládnutí moci ohrožované jeho bratrem Matyášem. Příběh Johana se tak prolíná s dalšími legendami o rabbim Löwovi a jeho tajemném homunkulovi a vypráví o Praze jako o městě tolerance, kde se v rudolfínské době nejen setkávali a žili vedle sebe příslušníci nejrůznějších evropských národů a vyznání, ale kde se úzce stýkali i členové křesťanské majority se zástupci židovské menšiny. Faustovsky pointovaný příběh vypráví o věčné lidské touze po poznání, lásce a štěstí. Legendu doprovodil působivými ilustracemi výtvarník Petr Nikl, jehož jedinečné pojetí Golema magickým způsobem dokresluje tajemné kontury prastarého příběhu.
