Láska si nikdy nebere pauzu — ani když svět zešílí.   Jean-Paul Sartre pozval Simone de Beauvoirovou na schůzku a teď čeká sám v kavárně. Henry Miller a Anaďs Ninová se milují v Paříži a občas si zajedou za tichými dny do Clichy. Pablo Picasso kličkuje mezi svou ženou a milenkami a Gottfried Benn musel vstoupit do armády, aby se k němu vrátila poezie. Zatímco všude kypí láska, v Německu se Bertolt Brecht, Thomas Mann a mnozí další rozhodují pro emigraci. Moc uchvacují nacisté. Pálí se knihy. „Zlatá dvacátá“ skončila.   Florian Illies navazuje na své mezinárodně úspěšné knižní fresky roku 1913, onoho „léta jednoho století“, tentokrát se ovšem věnuje celé jedné dekádě, třicátým letům. Svět se nezadržitelně řítí k tragédii, nacisté i fašisté stupňují teror, lidé však stále hledají především lásku a blízkost druhého. Illies vypráví o třicátých letech strhující příběh — nikoli jako o věku katastrofy, nýbrž o všech, kdo nepřestávají milovat.   ––– Způsob, jakým Illies vše zpracovává — lehkou rukou, s pobaveným nadhledem, bez soudů, vždy ve střehu uprostřed dění a zároveň v klidu —, to nemá obdoby. — Süddeutsche Zeitung  Pablo Picasso maluje svou mladou milenku Marii-Thérčse Walterovou jednou vleže, jednou vestoje a jednou vsedě. A pak znovu zepředu. Speciálně pro ni pronajme malý byt v Rue de Ličge 11, kde ji může tajně malovat a tajně milovat. Políbí ji a spěchá domů za svou ženou a dítětem. Zatím si nikdo ničeho nevšiml. Později ho zradí jen jeho obrazy. Štětec je jedinou zbývající kouzelnou hůlkou odkouzlené doby. — ukázka z knihy .