Kniha shrnuje většinu nebásnických prací Zbyňka Hejdy. Obsahuje články a rozhovory o literatuře, o historii a o výtvarném umění, které vznikaly převážně v letech 1965–1969 a 1987–1998, vesměs z popudu časopiseckých redakcí, k jejichž užšímu kruhu spolupracovníků autor patřil (Tvář, Střední Evropa, Revolver Revue). Žánrově svazek sestává z monograficky koncipovaných, kriticky zaměřených studií, úvah (některé z nich byly původně přednáškami), recenzí a glos, přímých replik na projev jiného pisatele, proslovů na vernisážích výstav, rozhovorů (několik z nich Hejda vedl jako tázající se) a anketních odpovědí. Kniha obsahuje podrobné komentáře, bibliografii nebásnického díla Z. Hejdy a jmenný rejstřík. „Autorovo nečetné, tematicky a žánrově pestré nebásnické dílo je současně noeticky, stylově a názorově neobyčejně sevřené. Zbyněk Hejda nikdy nevystupoval jako kritik na ,plný úvazek´, a protože jeho texty napořád sledují témata jako problém pravdy/lži a rozměru ideologie v umění, faktor paměti, věrnosti či pokrytectví u jedince i ve společnosti, mají jeho práce stejnou naléhavost v jakémkoli žánru – ať už jde o rozsáhlejší studie např. o české historiografii nebo o Ivanu Blatném na jedné straně, či na straně druhé o recenzi učebnice dějepisu pro základní školy, glosu k jedné dvěma větám ze stati jiného autora či o biografickou vzpomínku. “ Michael Špirit.
