Básník, meteorolog a vnímavý pozorovatel v rozsáhlé autobiografické próze Klika byla vysoko vykresluje toulky divokou přírodou. Zachytává obyčejné, a přitom fascinující detaily, které zůstávají ostatními neobjevené. Bohatým a hutným jazykem přibližuje svět mezi rostlinami a zvířaty, který je většině lidí vzdálený. Zároveň setrvává v běžné realitě a otevřeně popisuje návštěvy nemocné matky a starých lidí upoutaných lůžka. Setkává se s tuláky, samotáři a blázny, modlí se, spí venku, prochází lesem za každého počasí. V jeho přístupu ožívá tradice romantických rozervanců – od klasika Karla Hynka Máchy až po mystika Bohuslava Reynka. Text plyne svobodně jako Szpukova milovaná oblaka a je prokládán krátkými básněmi – haiku. Knihu doplňují autorovy fotografie, pořízené vlastnoručně vyrobenou camerou obscurou. Roman Szpuk se dostal do širšího povědomí jako jeden z šumavských samotářů v knize Aleše Palána Raději zešílet v divočině. Klika byla vysoko volně navazuje na Chraplavé chorály (nominované na cenu Josefa Škvoreckého) a kritikou vyzdvihovanou knihu A zavaž si tkaničky.