K výročí narození Jiřího Voskovce (19. června 1905) vychází soubor zvukových dopisů, posílaných životnímu příteli Janu Werichovi do Prahy v šedesátých a sedmdesátých letech. Na tzv. dopimluvech, jakje V+W nazývali, jsou písně, vyprávění o snech, nejrůznější nápady, nevšední návrhy projektů i scénář nahrávky, realizované v roce 1964 pod názvem Rozhovor přes oceán. Ze zvukových dopisů vysvítá Voskovcovo niterné uvažování, jeho koncepční myšlení, invence, s níž organizoval přes oceán nahrávku společného dialogu, i role Jana Wericha, roubujícího na nápady přítele své imprese s neuvadající schopností souznění. Zajímavé jsou i jinotaje, jimiž Voskovec obcházel cenzory a kontrolory Werichovy pošty. Kapitola ze setkání obou přátel ve Vídni 1974, již jsme záměrně nezařadili do titulu. Poslední forbína nalezla konečně své místo na tomto narozeninovém vydání. Jde o vyprávění Jiřího Voskovce o historii rodného domu na Sázavě a o dědečkovi Soběslavu Pinkasovi. Tím se stává vídeňský záznam kompletní. Nové a zcela neznámé nahrávky pocházejí, tak jako tomu bylo u předchozí Poslední forbíny, z archivu Karla Koliše, blízkého přítele Jana Wericha. Doplňující záznam z vídeňského setkáníV+W v roce 1974 a neznámé zvukové dopisy Jiřího Voskovce!.