Dvacet povídek o podobách lásky i nelásky. Autorka nás svými povídkami zasáhne na citlivé vrstvy našich hlubin jako řez ostrým skalpelem. Její strohý až obyčejný jazyk, jímž sděluje každodenní situace, v nichž se ustavičně snažíme přejít přes hranici já k ty, přináší zřetelný podtón neuhasitelné touhy po splynutí s někým opravdu blízkým. Bez sentimentu, skoro až nemilosrdně popisuje malá vítězství a prohry svých převážně ženských hrdinek - matky, jejíž milující a milovaný syn propadl drogám, stárnoucí ženy, která si náhle uvědomí, že nemá nikoho ráda, babičky sledující se strachem svatbu svého mladičkého vnuka a dalších. Spojujícím motivem všech povídek je láska, její hledání, pozbývání a nenacházení. \n\nO autorce:\nPrózy Marie Vosikové podrobně rozvíjejí jednoduchý příběh, v jehož pozadí se tají nějaké elementární obecné téma, nejčastěji láska mezi mužem a ženou, mateřský cit, bezpečí domova, stárnutí a smrt. Nejzjevněji se tento významový paralelismus uplatňuje v alegorických epizodách ze živočišné a rostlinné přírody (Kapky rosy). \nJe autorkou těchto prozaických knih: Kapky rosy, nakl. Profil, Ostrava, 1979 - bajky a alegorické příběhy, Louka, nakl. Profil Ostrava, 1981 – novela, Klíče, nakl. Profil, Ostrava, 1987 - sbírka povídek, Dámy bez deštníku, nakl. Anagram, Ostrava, 2002 - sbírka povídek.