Po reformách Meidži (1868) Japonsko urychleně vykročilo nejen na cestu modernizace, ale i územní expanze zaměřené především na území Koreje a Číny. Po čínsko-japonské a rusko-japonské válce stanulo mezi světovými velmocemi a jejího postavení se ještě upevnilo v průběhu 1. světové války, kdy na Dálném východě vzniklo mocenské vakuum. Na prahu 30. let 20. století se pak představitelé říše Vycházejícího slunce rozhodli prosadit své zájmy a nároky na kontinentě silou. Výsledkem byla invaze do Mandžuska v roce 1931, která znamenala začátek japonské války na Dálném východě a poté i v Pacifiku. Její druhá fáze začala útokem do vlastní Číny v roce 1937, vrchol pak představoval útok na Pearl Harbor v roce 1941 a vstup Japonska do války se Spojenci. Cílem knížky je poskytnout ucelený pohled na vnitřní i zahraniční politiku Japonska v tomto období a předložit čtenáři úplný a pokud možno i poutavý obraz vzestupu i pádu říše Vycházejícího slunce až do hořkého konce v srpnu a září roku 1945, kdy země bezpodmínečně kapitulovala.