Kniha Izajáš patří mezi nejsložitější prorocké spisy Bible a zrcadlí pohnuté dějiny izraelského národa napříč několika staletími. Její obsah tvoří pestrý materiál: nesmlouvavé výtky, barvité popisy válečných hrůz, ale i jedny z nejútěšnějších biblických příslibů. Komentář ke knize Izajáš vychází z historicko-kritického bádání a připouští, že kniha je produktem kompozičního procesu, který trval několik století. Úvahám diachronního charakteru však není věnovaná hlavní pozornost. Výklad se zajímá především o poselství, které svým adresátům nabízí již hotový normativní spis. První svazek komentáře je věnován kap. 1–12, v nichž výrazněji než v jiných částech knihy zaznívá přímo hlas proroka z 8. st. př. n. l. Svým soukmenovcům vytýká zanedbávání Boha i prohřešky v mezilidských vztazích, také však nabízí orientaci uprostřed politických nástrah a povzbuzuje k důvěře v Boha, který svůj lid neopouští.
