Kniha nabízí zcela nový pohled jak na dynamický vztah marxismu a mocenské politiky, tak na celkový politický a intelektuální vývoj ve středoevropských komunistických diktaturách po Stalinově smrti. Analyzuje počátky tzv. marxistického revizionismu, který se v tomto období formoval do specifického politického jazyka štěpícího zdánlivě monolitní ideologickou strukturu partajní moci a který byl základní myšlenkovou oporou reformních hnutí let 1956 v Maďarsku a Polsku a 1968 v Československu. Časový odstup, důraz na období druhé poloviny 50. let, které bylo dosud v historické literatuře spíše opomíjené, a komparativní perspektiva porovnávající vývoj politicko-ideologického diskurzu v několika zemích tehdejšího východního bloku, jsou předními klady této studie. Právě ony totiž autorovi umožnily překonat řadu přetrvávajících myšlenkových stereotypů pocházejících z osobní emocionální a politické angažovanosti svědků a aktivních účastníků tehdejších událostí či nereflektovaných historicko-sociálních kódů české, polské či maďarské národní kultury.
