Praha a její genius loci neobnáší zdaleka jen snad až příliš dobře známé centrum a městem dodnes procházejí rozhodně zajímavější obludy než Golem, strašidla, mutanti i filozofové. Vedle Franze Kafky Prahou s jejími hospodami hrdě kráčel Švejk, Karel Čapek sem ve svém alkoholickém období umístil děj knih R. U. M. či Továrna na Absolut. Především periferie města jsou plné rázovitých příběhů, minulých i současných. Kdo slyšel o pohanských obětech na dostihovém závodišti ve Velké Chuchli, kdo zná historii nenávisti mezi obyvateli Řep a Řeporyjí? Kdo tuší, že již od neolitu není skutečným centrem města Pražský Hrad, ale letenský fotbalový stadion Sparty? Oficiální historie nám zamlčuje, kde skákal před svým odchodem na emigrace na ženský Jan Ámos Komenský nebo, když už jsme o těch skoků, že Horymír se Šemíkem se ve skutečnosti vrhli z Nuselského mostu u stanice metra Vyšehrad. Okoř je ve skutečnosti Ochoř, to pro nezdravou cestu vedoucí sem z pouštního Suchdola, Motol i Kolovraty jsou plné bludných kořenů a kdo sem jednou vejde, může být uvězněn místní podivnou geometrií. Praha jsou zamotané trasy tramvají, lokálky i bludné vlečky, podivuhodné stromy i botanika smetišť, noční přívozy, parky pustošené oživlým zahradnickým nářadím, zaniklé továrny i zpustlé bazény, na každých sto věží připadá na odvrácené straně města tisíc vznešených komínů.
