Z komentáře V. Justla k původnímu LP albu 1218 0721 "Karel Jaromír Erben Kytice" vydanému Supraphonem v roce 1984 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:. Většina básní Kytice z pověstí národních čerpala z české lidové tradice jako součásti lidového písemnictví slovanského (ale nejen jeho). Z pověstí a báchorek se v Erbenově zpracování staly balady (výjimku tvoří Poklad a Záhořovo lože, leč i ty mají baladické rysy), a to i z látek tak ryze pohádkových, jako je Zlatý kolovrat (umělecky jedna z nejcennějších balad, formálně velmi umně vystavěná) nebo Vodník, v němž pohádková postava neškodného zeleného mužíčka se promění v démona, který perzonifikuje záludnost přírodního živlu. Erben se Kyticí z pověstí národních stal výsostným básníkem symbolu a mýtu. Jde o dvě skupiny recitátorů: jedni natočili Erbenovy básně v prosinci 1961, druzí v září 1983. Původně mělo jít pouze o historické snímky, při poslechu pásků z r. 1961 se však ukázalo, že z různých důvodů jsou některé snímky nepoužitelné. Ze starých nahrávek jsme převzali Kytici a Vodníka (Zdeněk Štěpánek), Vrbu, Zlatý kolovrat, Holoubka (Václav Voska), Dceřinu kletbu a Štědrý den (Vlasta Fabianová), Lilii (Marie Vášová) a Věštkyni (Julie Charvátová); tyto Úlomky, jak zní podtitul básně, jsme museli z časových důvodů zkrátit o pátou část. Nově jsme natočili Poklad (Antonie Hegerlíková), Polednici a Svatební košili (Ota Sklenčka), Záhořovo lože (Miroslav Doležal). Naše uspořádání bylo pochopitelně odvislé od délky jednotlivých básní - nebylo proto možné dodržet důsledně v podstatě chronologický sled Erbenův. Snažili jsme se dát k sobě básně blízké motivicky nebo stylově, nebo ty, které mohou vedle sebe stát v jistém napětí; Kytici jsme ovšem ponechali jako prolog, Věštkyni jako epilog. Zároveň jsme přihlíželi k tomu, aby se týž interpret neobjevil na jedné straně desky dvakrát a aby střídání mužských a ženských hlasů mělo stavebnou logiku. Přestože jde o snímky ze dvou časových období, mezi nimiž leží dvaadvacet let, soudíme, že toto spojení není rušivé. Je to dáno jednak žánrem a charakterotvornými rysy Erbenových balad (do jisté míry určují interpretační přístup), jednak vahou osobnosti jednotlivých přednašečů. Dramaturgicky se vřazuje tento dvoudeskový komplet Kytice z pověstí národních do systematické řady supraphonských snímků, která přináší základní díla našeho staršího (ale i nejstaršího) písemnictví. Jde o tyto tituly: Tisíc let české poezie I - III. 1975, Čtveročasí básnictví českého (I. 2982, II. 1983), Babička Boženy Němcové (R. Nasková, V. Fabianová;historický archiv, 1984), Povídky malostranské Jana Nerudy (Z. Štěpánek; historický archiv, 1984), Slovo a hlas (poezie 19. a 20. stol. , 1980). V roce 1986, kdy uplyne 150 let od vydání Máchova Máje a od básníkova úmrtí, k nim přistoupí Máj v podání Rudolfa Hrušínského.
