Jádrem knihy Vladimíra Syrovátky jsou dopisy, které adresoval významným úřadům a institucím (patří mezi ně Kancelář prezidenta republiky, Magistrát hlavního města Prahy či Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Divadla Spejbla a Hurvínka, Vojenský historický ústav Praha a další). Autor v nich předkládá s naprosto vážnou tváří nejrůznější kuriózní stížnosti, žádá odpovědi na paradoxní otázky či navrhuje nejrůznější zlepšení (jak sám říká, dadaistické inovativní návrhy) či doporučení. Tyto instituce musí pisateli ze zákona odpovědět, z čehož pramení humorné a absurdní kontrasty – hravost dotazu zde stojí proti úřední strohosti a automatismu. Absolutní absence smyslu pro humor a nadsázky u téměř všech oslovených (odpovědi jsou přetištěny v plném znění, bez úprav) velmi zřetelně odhaluje vyprázdněnost frází a klišé i absurditu byrokratického systému, které se Vladimír Syrovátka svým působením snaží narušit a vnést do našeho života neotřelý pohled a pestrost nekonvenčního myšlení.
