Naše generace se snaží zúčtovat s dobou totality. Již dříve jsme slýchávali, ještě z úst minulého režimu, o omylech některých komunistů, o odchylkách od leninských norem, politických chybách, o porušování socialistické zákonnosti, o Stalinově kultu osobnosti. Těmito eufemismy zakrýval své hrůzné zločiny jeden z nejvražednějších systémů v historii lidské společnosti, který požíral nejen sebemenší odpůrce, ale i nejoddanější děti vlastní revoluce. Tato kniha nám s novou silou naznačuje odpověď na častou otázku, zda je již v základech marxismu-leninismu cosi pokaženého, defektního, jakési símě zla, které jen čeká na příležitost, aby přineslo své děsivé plody. Autor, který byl sám rozporuplnou obětí sovětského režimu, na konci svého příběhu již s odpovědí na tuto otázku neváhá. Zlo, o kterém ve své knize píše, je zlem v posledku tajemným, metafyzickým, majícím původ jakoby mimo náš čas a prostor. Autor, syn vlivného sovětského činovníka, který zahynul při stalinských čistkách, popisuje své dobrovolné zatčení, cestu do služeb NKVD, metody vyškolování agentů, svou činnost informátora a provokatéra zahrnující i jeho blízké a přátele, válečná léta v Sovětském svazu, způsob, jakým sovětský režim nakládal s vlastními válečnými hrdiny i svůj konečný útěk na Západ. Několik posledních kapitol je věnováno krátkému autorově působení v poválečném Československu. Granovskij k tomu sám poznamenává: „…dívat se, jak tihle kulturní a civilizovaní lidé nezadržitelně vklouzávají do ohlávky sovětské nadvlády, vidět je, jak musí akceptovat sovětský systém a způsob života, když ten jejich je prokazatelně mnohem lepší, bylo nanejvýš smutné. “.