Z komentáře Ludvíka Kundery k původnímu LP albu DV 15222 "Básnický portrét Františka Halase" vydanému v Supraphonu v roce 1964 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: Dílo Františka Halase není nepřehledně rozlehlé: dvanáct sbírek - z části velmi útlých; knížka veršů pro děti; básně nezařazené do sbírek a verše z pozůstalosti + svazek statí o malířích + soubor statí o literatuře, ale i projevů a statí kulturně politických a politických; svazek korespondence. To je vše. Ze sevřenosti díla a z nezaměnitelné svéráznosti Halasova jazyka plyne někdy názor, že Halas je básník jednostrunný, že jeho myšlenkový svět se dá zredukovat na "věčný svár" života se smrtí, pesimismu s optimismem, na "trvalý rozpor" starého s novým, světla a stínu, minulosti se zítřkem. Ve skutečnosti je František Halas básník neobvykle širokého rozpětí, mnoha rejstříků, které by svým myšlenkovým bohatstvím vystačily na několik básnických životů. Téměř každá jeho sbírka znamená zmáhání nového myšlenkového horstva a zároveň i nový pokus tvárný. Přitom je každá z jeho knih spjata jemnými, ale vždy zřejmými nitkami s časem a jeho děním, s Evropou i se světem mezi oběma válkami, za druhé světové války i po ní. Halasova poezie zneklidňuje a podněcuje k zaujetí stanoviska, jako by to bylo dílo básníka zcela dnešního. Tato poezie nedovoluje člověku zpohodlnět; neukolébává, ale nutí ke střehu; nechce být pasívně přijímána, nýbrž aktivně domýšlena. Při výběru Halasových básní pro dlouhohrající desku bylo nutno zříci se dvou skladeb, které jsou příliš rozsáhlé a které se nadto přímo nabízejí pro samostatnou desku: Staré ženy a Já se tam vrátím. Výběr se vcelku nepřidržuje chronologie, nechce na populárních ukázkách "zachytit autorův vývoj", nýbrž chce posluchače rovnou vtáhnout do náročného "procesu poezie". Tam pramálo záleží na jepičích mírách, tam velké zoufalství sousedí s velikou nadějí, tam není zapovězených oblastí, tam vládne mnohostrannost a mnohostrunnost.