Avadhuta Gíta, v překladu „Zpěv vysvobozeného“, je text nekompromisně vyjadřující pozici – stav jogína, potulného askety, který dosáhl této sjednocující mystické zkušenosti. Hovoří přímo ze svého stavu uvědomění o sobě a o podstatě této zkušenosti. Tento a jemu podobné texty musíme ale správně číst. Nejedná se o filozofické koncepty učenců, ale o přímou transmisi, přímé vyjádření duchovní skutečnosti jaká je. Její vztahování na mysl a chápání tohoto zpěvu jako doktríny či filozofie je nebezpečným klamem. Ani se nejedná o obhajobu advaitického pohledu na svět apod. , ale jde o prašad, o sdílení intuitivní přímé zkušenosti osvíceného mudrce. Cílem a smyslem těchto textů je sdílení této pravdy, nikoliv přesvědčování o ní. Cílem a smyslem těchto textů je přinášet nám duchovní osvobození a posilu z moci slov pravdy čerpající z přímé duchovní mystické zkušenosti, tedy zbavovat nás chybných a nesprávných přesvědčení o nás samých.