Kniha představuje tři pozoruhodné byzantské literární experimenty vzniklé v 9. a 12. století: Verše o Adamovi Ignatia Diakona, Kočkomyší válku Th eodóra Prodroma a Dramation Michaéla Haplúcheira. Označení "kvazidramata" sice literární formou odkazuje k dramatu, nicméně díla pravděpodobně nebyla určena ke scénickému provedení - potřeba divadla se v Byzanci nasycuje spíše nepřímo v různých projevech teatrality. Uvedená díla navazují výrazovými prostředky na antickou tragédii, ale zasazují ji do nového kontextu, ať již je to kontext křesťanský a vzniká tak biblické drama, nebo je tragédie parodována, či je dokonce využito komediálních postupů aristofanského rázu k dobově aktuální diskusi o společenském postavení intelektuála. Vynikají dramatickými a potenciálně i divadelními kvalitami a svědčí o vzdělání, nadání, vynalézavosti i smyslu pro humor svých autorů, o vlastnostech tolikrát byzantským učencům upíraných.
