U Pavla Petra jako u málokoho plní takto obsáhlý výbor svou nejdůležitější, totiž scelující funkci. V úhrnu představuje dílo básníka neobyčejně původního, náročného nejen k sobě a ke čtenáři, ale vůbec ke světu, v němž žije. Ukazuje básníka bohatě vidoucího i citově nebývale otevřeného. V podobně široké kolekci, vracející nás i ke sbírkám dnes pozapomenutým či těžko dosažitelným, se Petrovo dílo vyjeví ve svém oblouku od jinošské „noci ornamentu" přes verše docela konkrétní, smyslové a tělesné až ke komplexnímu niternému vyjádření a svébytnému básnickému jazyku. V širším úhrnu máme šanci vnímat Petrovy počátky znovu a jinak. Petrovo zralé dílo je ozřejmuje, rozvíjí, dodává jim váhy, vytváří pro ně nový, hutnější a nosnější kontext. Vyvstanou i hrany, které by v původních tóninách jednotlivých sbírek možná zapadly. Podobný výbor má šanci nám zřetelně sdělit, co jsme snad delší čas tušili, ale neměli tak jednoznačně a v celku před sebou: že Pavel Petr je jedním z našich nejosobitějších, nejvytrvalejších, nejcitlivějších, nejvzácnějších básníků posledních dvou desetiletí.
