Kniha navazuje na současný badatelský zájem o kulturu oblasti východního Středomoří v poantickém a byzantském období. Zároveň vyplňuje mezeru v bádání o pozdně antickém divadle. Dosud většinou opomíjený text řeckého rétora Chorikia z Gazy (6. stol. po Kr. ), známý pod latinským názvem Apologia mimorum, dlouho unikal pozornosti odborné veřejnosti. Chorikiovu apologii autorka přeložila, okomentovala a zasadila do historických souvislostí přelomové doby konce východořímské říše, v níž si divadlo – pod tímto slovem je třeba vidět především mimos, nejstarší a nejvytrvalejší antický divadelní žánr – stále udržovalo jakési postavení, které v západořímské říši již dávno ztratilo. Postupný přesun mimu z divadel mezi dobové podívané (hrál se např. jako mezihra při jezdeckých zápasech) svědčí o proměně nazírání na divadlo a jeho ústupu z kulturního života. Práce vedle Chorikiova svědectví zpracovává celkový vývoj mimu, jeho postavení mezi ostatními divadelními žánry a postavení herců v byzantské společnosti.